T. R. Raddle - Prolog

Jedenáctiletý chlapec stál ve Vstupní síni spolu s ostatními studenty a čekal až si pro ně přijde nějaká profesorka s legračním drdolem na hlavě. Prý se jmenovala McGonagallová.

„Ach né, ta baba už je tady,“ zasténal chlapec polohlasně. Nikdo si ho ale nevšímal. Všichni pozorně poslouchali profesorku a snažili si zapamatovat vše, co říká.

„Jediné, co tom pochytil bylo: „Seřaďte se, nyní vás dovedu do Velké síně, kde budete zařazeni a kde se bude následně podávat jídlo.“

Seřadili se a vešli do Síně, kde po chvíli začal nějaký otrhaný klobouk zpívat. Potom ta samá profesorka, co je přivedla začala vyvolávat jména dětí a nasazovat jim ten klobouk, který později vykřikl jméno koleje. Hodně dětí šlo do Nebelvíru a Havraspáru. Zatímco Zmijozel zůstával téměř prázdný.

Po asi dalších pěti studentech bylo vyřčeno jméno: „Arleen Jacobsová!“ Ta seděla pod Moudrým kloboukem prozatím asi nejdéle ze všech. Po několika dlouhých minutách plných napětí klobouk vykřikl: „ZMIJOZEL!“

Téměř až na konci zaslechl své jméno: „Thomas Raddle!“ Tom tedy vyšel nahoru, posadil se na stoličku a profesorka mu nasadila na hlavu klobouk.
Ten k němu okamžitě promluvil: „Mladý Raddle. Dědic mocného Salazara Zmijozela. Tak co s tebou? Rozhodně se hodíš do Zmijozelu, ale nechce se mi tě tam poslat. Později budu litovat, ale nemůžu tomu bránit. Jednoznačně je to: ZMIJOZEL!“

Když Tom mířil ke stolu, tak se samolibě usmíval. Byl rád, že se tam dostal, nic jiného ani nečekal, vždyť byl dědicem vznešeného Salazara Zmijozela.

Během pěti let si Tom vytvořil vlastní osobnost a většina ostatních studentů ho považovala chladného a zlého, ovšem také velice atraktivního kluka. Většina děvčat v Bradavicích ho tajně milovala a on to věděl. Se svýma černýma očima a hnědými vlasy vypadal neodolatelně sexy.

Ovšem jedna dívka svůj obdiv k němu nedávala najevo. Sice ho milovala, ale nechtěla, aby to věděl. Připadalo jí to ponižující. Ta dívka se jmenovala Arleen Jacobsová.